TGIF: Fotografování ve hrách

Fotografování ve hrách mě vždycky fascinovalo. Není to jen o tom, že můžete zmáčknout virtuální spoušť a zachytit nějaký ten hezký moment. Je to o tom, jak vás samotný akt focení nutí zpomalit, dívat se kolem sebe a vnímat herní svět jinak, než byste to dělali při běžném hraní. Fotoaparát, ať už jako herní mechanika nebo doplňkový nástroj, dokáže z herního světa vytáhnout nečekané detaily, ukázat vám zapomenuté kouty nebo dokonce dodat obyčejným momentům na významu. A co je nejlepší – díky focení máte pocit, že jste nejen součástí světa, ale svým způsobem i jeho dokumentaristou, který pomáhá uchovat jeho kouzlo.

Právě proto je fotografování tak zajímavou a unikátní mechanikou, která zvyšuje engagement a mnohem líp se díky ní ponoříte do virtuálního světa. Historicky vzato jsme mohli sledovat, jak se fotografické mechaniky vyvíjely od prvních experimentů v Pokémon Snap, přes inovativní propojení s příběhem v Fatal Frame a Beyond Good & Evil, až po moderní tituly jako Red Dead Redemption 2 nebo nezávislé hry typu Umurangi Generation. Každý z těchto kousků ukazuje, že focení není jen o estetice, ale může být nástrojem pro vyprávění příběhů, budování světa a mnohem hlubší zapojení do celého světa.

Dneska si tak posvítíme na to, jak fotografování ve hrách funguje a proč je tak poutavé. Velice stručně se podíváme na jeho vývoj, zaměříme se na jeho (subjektivně) nejzajímavější implementace a prozkoumáme, jak se z této na první pohled jednoduché mechaniky stalo něco, co dokáže minimálně poupravit, ale klidně i regulérně změnit vaše vnímání herního světa. Minimálně mé totiž v následujících příkladech rozhodně změnilo. Prohloubilo.

A všechny níže zmíněné kousky byste si samozřejmě měli zahrát nejen kvůli zajímavým mechanikám focení, ale jednoduše proto, že jde o super hry.

Úsměv!

• 📸 Fotografické mechaniky ve hrách proměňují hráče z aktérů na pozorovatele a dokumentaristy. To následně obohacuje zážitek z objevování herního světa.
• 🌍 Vývoj focení prošel od jednoduchých konceptů jako v Pokémon Snap k propracovaným systémům, které propojují fotografování s příběhem, například ve Fatal Frame nebo Beyond Good & Evil.
• 🦁 Hry jako Afrika a Red Dead Redemption 2 ukázaly, jak může focení podporovat detaily světa a tematicky rozvíjet vyprávění, například dokumentací přírody či kulturních změn.
• 🖼 Nezávislé tituly, jako Umurangi Generation, využívají focení k vyjádření společenských komentářů a k prohloubení vztahu hráče s herním prostředím.
• 🔭 Budoucnost fotografických mechanik vypadá slibně, protože motivují hráče zpomalit, pozorovat a zapojit se do vyprávění příběhů prostřednictvím detailního zkoumání herního světa.

Velké moderní hry přetékají spoustou různých mechanik, ale málokterá dokáže tak dobře zachytit podstatu objevování jako fotografování. A nemyslím tím téměř všudypřítomné foto režimy, které jsou dnes už prakticky povinnou výbavou každé větší hry. Mluvím o záměrném začlenění fotoaparátů jako nástrojů pro vyprávění příběhů, a především jako herních mechanik.

Vývojáři nám totiž v posledních letech servírují stále detailnější a propracovanější virtuální světy a fotoaparát se v nich postupně stal sice nepříliš častým, ale unikátním nástrojem pro zapojení hráčů. Ti se díky němu mění z pouhých aktérů v na pozorovatele a dokumentaristy.

Vývoj fotografických mechanik ve hrách jde ruku v ruce s technologickým pokrokem celého média. V dobách osmi a šestnáctibitových konzolí nemohla být o hratelnosti založené na fotografování kvůli technickým omezením prakticky řeč.

Teprve s příchodem Nintenda 64 a jeho schopností renderovat 3D prostředí s většími detaily jsme se dočkali prvního opravdu významného využití fotografování jako základní herní mechaniky.